Hledání sebe: Těchto 8 věci mi pomohlo překonat období prázdna a znovu najít vnitřní klid a emoční stabilitu

Závěr roku 2023 mě hodně překvapil.

Jak kdyby z ničeho nic se ze mně na konci října vynořily na povrch programy, stíny a emoce, které jsem nečekal a v takové intenzitě ani neznal.

Z radostného pohodového plynutí se stala každodenní houpačka mezi „do háje, co se to sakra děje?!“ a „uf, teď je to na chvíli fajn“.

Byl jsem často kompletně bez energie a připadal jsem si dost rozbitě. V rámci podnikání jsem zvládal dělat jen to nejnutnější a využíval k tomu chvíle, kdy jsem zrovna nebyl v propadu.

Na denní bázi mnou procházely pocity hlubokého smutku, lítosti, podrážděnosti, vzteku, strachu, nejistoty a někdy i zoufalství.

Mňamina.

Občas se objevovaly jemně a pozvolně, jindy se dostavily jako rázová vlna. Kdykoliv se to zlepšilo a myslel jsem si, že je to vyřešené, přišla po pár dnech další vlna.

Spouštěčů těchto mých emočních „procesů“, jak tomu říkám, bylo mnoho. Nechci tu jít do detailů o tom, co vše se dělo, protože to není to klíčové.

Záměr tohoto článku je jiný: sdílet, co mi pomohlo toto období dobře překlenout.

Když bych to ale shrnul, stály za tím vztahy (rozvod, nové životní role a výzvy, bolesti z minulosti), práce (nejasnost ve směřování) a peníze. Takové ty klasiky. 🙂 Ale o to fakt nejde. Vnější spouštěče se můžou měnit, ale zdrojem je vždy určitý nesoulad uvnitř nás samých. To „venku“ nám jen ukazuje na to uvnitř.

Co jsem tak slyšel, podobným obdobím si koncem roku prošlo dost dalších lidí nejen z mého okolí. Plošné pročišťování toho, co nám už neslouží. A podle mě také důsledek postupného růstu úrovně vědomí na planetě (viz David R. Hawkins – Vzestup po úrovních vědomí), čímž nesouladné energie vystupují z nevědomí do vědomí, aby mohly být propuštěny a vytvořil se prostor pro nový způsob fungování.

Ale to odbíhám.

Teď z nadhledu vidím, jak důležité bylo si tímto obdobím projít. Naučil jsem se toho tolik. TOLIK! Rozhodně jsem teď jiným člověkem, než jsem byl ještě před pár měsíci.

Vnímám, že jsem v sobě odhalil to, co pro teď mělo být odhaleno a postupně proměněno, aby se alespoň tyto konkrétní vlny už nemusely opakovat. Přijde zas něco jiného a čerstvého. 🙂

Také se vždy zasměju, když si vzpomenu, že jsem v průběhu roku říkal, že bych rád v budoucnu vytvořil kurz o práci s emocemi, ale že k tomu potřebuji ještě více zkušeností. Haha! Vesmír pěkně naservíroval. 🙂

Tak jo. Teď k jádru věci.

Dost možná podobným obdobím sami procházíte a zajímá vás, co s tím. Jak můžete obnovit svoji psychickou a emoční pohodu? Toto mi pomohlo:

1) Říct si o podporu

Tohle pro mě bylo velký.

Jel jsem v tom, že si se vším umím poradit sám. Všechno zvládnu vyřešit! No jo, jenže někdy je to prostě zbytečné a náročné. Proč si nenechat pomoct? Protože bych vypadal slabě? Jo, tak v tomto se moje ego muselo vzdát. 🙂

Každý kolem sebe máme lidi, kteří jsou ochotni nám pomoct, ať už jde o radu, vyslechnutí nebo obejmutí, ať už v rodině a nejbližších, nebo ve vzdálenějších řadách profi průvodců. Stačí se rozhlédnout!

Z hlediska terapeutické práce mi pomohla moje kamarádka Lucie Halaničová a metoda RUŠ. Většina aktuálních útrap pramení ze zaseknutých emocí z minulosti. Metoda RUŠ se dostává ke kořeni těchto emočních uzlů a rozvazuje je. S Luci jsem nahrál rozhovor do svého podcastu Čistá mysl s názvem #13 Lucie Halaničová: Každá emoce má své řešení. Pokud chcete vyřešit nějaké cyklící se vzorce a opakující se nepříjemné scénáře, kontaktujte ji. 🙂

Transformativní bylo také sezení s Romanem Ariati, který pracuje na více energetické rovině. Vřele jeho práci doporučuji. Cenné vhledy mi dále poskytl můj skvělý kamarád Marek Hladík, se kterým aktuálně spolutvořím českou seberozvojovou platformu Nový příběh a se kterým jsme vydali průvodce Jasnou cestou. Ten vám pomůže nalézt směr a životní naplnění.

V neposlední řadě mi také pomohl meditační mentoringový program vedený učitelkou Li-Anne Tang. O meditaci píši v jednom z bodů níže.

Zkrátka – je v pořádku (a je dobré a chytré!) říct si o pomoc. Od toho nás tu je víc, abychom se mohli podporovat. Ne každý nám sice zrovna bude moct či chtít poradit (a je to tak naprosto v pořádku), ale někdo se na to vyloženě těší.

2) Vědět, že se vše děje správně

Toto nastavení mysli jsem v sobě začal pěstovat už před delší dobou a teď jsem sklidil jeho plody. Jsem přesvědčený o tom, že vše, co se děje, má smysl a vede k nejvyššímu dobru nás všech.

V krátkodobém měřítku to znamená, že určitá situace, která nás třeba zrovna dnes potkala, má svůj význam a můžeme se od ní odrazit výš. Každá emoce je příležitostí propustit ji a ještě více se uvolnit do života v lehkosti.

V dlouhodobém měřítku nás každé období propadu něco učí a je nedílnou součástí našeho růstu a rozvoje.

Už jen vědomí tohoto principu nám může krásně pomoct a můžeme se o něj opřít, když je vše ostatní nejisté. „Cítím se na ho*no? Ok, dobře. Něco mě to má naučit. Projdu tím a bude líp.“ 🙂

Tím, že se ptáme, co se z určité situace můžeme naučit, se navíc udržujeme v roli tvůrce a předcházíme propadu do role oběti, kdy máme pocit, že se věci dějí nám a ne pro nás.

3) Dovolit si prožívat emoce

Ou jéééé, tak tohle byla také lahoda!

Netušil jsem, jak velkou averzi cítím k nepříjemným emocím. Myslel jsem si, že si je dovoluju, ale ve skutečnosti jsem si dovoloval jen nějaké a jen někdy.

👉🏻 Být smutný před někým jiným? To fakt ne! Nechci mu/ji zkazit náladu.

👉🏻 Říct upřímně, co mě štve? Nene, radši si to zpracuju v sobě.

👉🏻 Říct upřímně, co si přeji a potřebuji? Co když se to tomu druhému nebude líbit?

👉🏻 Dovolit si sám před sebou přiznat, že NEVÍM, kudy se vydat a jak nějakou situaci vyřešit? Ouch. Velká věc.

👉🏻 Přiznat si, že nemám energii a prostě ten den NECHCI nic tvořit, s nikým se vidět, nijak se vzdělávat, že chci jen ležet a pak se jít projít do lesa a trochu si pobrečet a dokázat neřešit pocit, že tím nějak ztrácím čas? Hmmmm, výzva. 🙂

Ale právě tato neochota cítit to, co doopravdy cítíme, je výrazem nepřijímání skutečnosti takové, jaká je. Tvoříme tím energii odporu, která se hromadí a kumuluje, a v nás pak bublá více a více emocí, až tato nakumulovaná energie stejně ve výsledku musí dříve nebo později ven.

Učil jsem se teď na podzim proto prožívat to, co ve mně je, a to laskavým a konstruktivním způsobem.

Cítím smutek? Tak si ho prožiju, dovolím si jen si číst knížku nebo si říct o obejmutí, dát si teplou sprchu a nic neřešit, dokud to nepřejde. Energie smutku vyprchá.

Cítím vztek? Hezky nahlas a peprně si pojmenuju, co přesně mě štve. A protože vím, že si všechno tvořím zevnitř-ven, nedělám to se záměrem ventilovat své emoce na okolí a svalovat na někoho vinu (to dlouhodobě fakt nepomáhá), ale jako konstruktivní formu propouštění emocí. Cítím energii vzteku a nechám ji v sobě vřít – ona sama postupně projde a odejde.

Mám pocit, že NEVÍM? Cítím se ztraceně? Tak si to dovolím cítit. Zrovna teď to tak prostě je a je to v pořádku. Tlačením na to, abychom ihned objevili cestu ven, opět jen přispívá ke kumulaci napětí v nás. Je potřeba pustit tlak. Někdy nevíme, co probíhá, a nejsme tu v tu chvíli od toho, abychom to zjišťovali, ale stačí to jen prožít.

Připomněl jsem si toto video mého oblíbeného učitele, Davida R. Hawkinse, autora knihy Letting Go, Vzestup po úrovních vědomí a dalších úžasných titulů.

Podle něj je nejrychlejším způsobem, jak nechat projít silné tíživé emoce (protože také říká, že jakmile se otevřou, nejde se jim vyhnout), přijmout, že se této zkušenosti nevyhneme. Říká, že:

„Bolest pramení z odporu k dané zkušenosti, ne ze zkušenosti samotné.“

Jen si sedněme a umožněme dané emoci být. Čím více se jí otevřeme, tím rychleji její energie odejde a tím rychleji tato zkušenost skončí.

Úžasným pomocníkem v těžkostech je také náš dech. Rytmické dýchání nám pomůže rozpohybovat usazené emoce v těle, abychom je mohli propustit (třeba je vybrečet).

Díky vesmíru za dárek dechu, který jsme dostali zdarma. 🙂

☀️ Jak se můžete více uvolnit do toho, co právě prožíváte?
☀️ Dokážete alespoň na chvíli pustit snahu o to, aby to bylo jinak?
☀️ Dokážete alespoň na chvíli přijmout, že takto je to v pořádku?

Tyto otázky vás navedou ke klidu a přijetí.

Zajímá vás téma emocí více do hloubky? Přesně o tom, co jsem zde nakousl, je můj online kurz Nech to jít. Přihlaste se do kurzu emoční očisty zde:

Více na téma práce s emocemi se také dočtete zde:

• Emoční surfování rokem 2023 – co jsem se naučil o emocích (můj příběh)
• Jak se vyrovnat s negativními emocemi? 3 ověřené kroky

4) Sebeláska a laskavost

Máte se rádi? A jak moc?

Objevil jsem, co vše to vlastně znamená. Nebo alespoň další část.

Myslel jsem si, že se mám hodně rád. I tak jsem ale na sebe tlačil s pracovními výkony, porovnával se s druhými a byl zklamaný z neúspěchů. Je tohle sebeláska? Nemyslím si. 🙂

A tak jsem se učil být k sobě laskavější. A stále se to učím! David Hawkins v knize Eye of the I říká, že jedním z nejúčinnějších nástrojů vzestupu po úrovních vědomí je projevovat bez přestání laskavost v co nejvíce situacích, a to jak k sobě, tak k druhým.

Jeden z klíčových momentů podzimu nastal, když jsem byl v Anglii.

Nakumulovalo se ve mně tolik vnitřního tlaku (způsobeného hlavně pocitem, že nevím, co se to se mnou děje, a že na to MUSÍM přijít!), že jsem se jedno ráno vzbudil a věděl, že se musím jít na celý den vydýchat a vychodit do přírody.

Sbalil jsem si batoh a bez plánu se vydal zvoleným směrem.

Při cestě jsem nechával procházet emoce a kontemploval nad tím, co ve mě působí ono napětí a co by mi pomohlo. Zrovna končil listopad, a tak jsem si představil, že pouštím všechny své tvůrčí plány na prosinec. Jaké by to bylo, na všechno se vykašlat a dělat jen to, co se mi fakt bude chtít?

Přišla úleva, fakt velká úleva.

A tak jsem se rozhodl, že to fakt pustím a všechny připravené prosincové akce a aktivity zruším. Dopřeju si čas nádherné sebe-výživy, i pokud to má stát zrušení plánů a nejistou finanční situaci. Ihned jsem pocítil příliv energie.

Nakonec jsem v prosinci stejně vytvořil docela dost věcí, nicméně bylo to z toho místa ve mně, že se mi doopravdy chtělo. Do ničeho jsem se nenutil a netlačil. A světe div se – najednou vše bylo růžovější a snadnější. Sakryš, ono to takhle prostě vždycky funguje! Potřebuji někoho, kdo mi to bude připomínat. 🙂

Dalším velké uvědomění přišlo v prosinci, kdy mi má partnerka Zuzka říkala, za co na mně oceňuje a co jí na mně přijde krásné. Ke mně se to nějak nedostávalo. Pořád jsem cítil, že to pro mě není dostatečné a že od sebe očekávám víc. Cítil jsem nespokojenost sám se sebou. Klasický perfekcionismus!

No je tohle sebeláska? Nemyslím si. 🙂

Když mi to opravdu došlo a skutečně jsem spatřil, jak málo se oceňuji, předsevzal jsem si najít na sobě každý den alespoň pár věcí, které se mi daří a líbí.

Rozšířil jsem proto svůj milovaný ranní rituál pití horké vody a projevování vděčnosti za život o projevení vděčnosti za sebe! Co se mi už povedlo? Kde mi už plyne hojnost? Za co mě druzí oceňují? Za co si můžu poděkovat? Je to jen o tom se na to zaměřit, překonat počáteční rezistenci, že se nám do toho nechce, a věci se začnou samy objevovat.

Často vidíme jen mezeru mezi tím, co je, a tím, co bychom chtěli (očekáváním). Zapomínáme ale podívat se zpět na to, odkud jsme přišli a co už máme za sebou.

Když bych tento bod shrnul:

Láskyplná pozornost sama k sobě hojí rány a rozpouští bolesti. Ať už se nám děje cokoliv a cítíme se jakkoliv, vždycky pomůže nasměrovat k sobě více laskavosti a soucitu. To můžeme trénovat například meditací laskavosti (tu jsem nahrál a publikoval na YouTube zde).

David Hawkins říká, že ego (které skrze pocit oddělenosti tvoří všechny problémy) účinně rozvolníme a postupně rozpustíme laskavostí (soucitem). Můžeme například spatřit své ego dožadující se uznání a pozornosti skrze smutek, lítost nebo kritiku a obviňování, a uvědomit si, že my nejsme naším egem, že to je jen odehrávající se program, a z nadhledu mu poslat lásku – jako čtyřnohému chlupáčovi, které potřebuje pozornost.

Tímto hřejivým obejmutím se svojí vlastní pozorností a laskavostí automaticky stoupáme vzhůru po vibrační škále a cítíme se lépe a lépe.

Sebelásku si můžeme projevit mnoha způsoby – najděte si to, co vám funguje a dělá dobře. Můžete se obejmout, říkat si hezká slova, zútulnit si bydlení, více spát, více se hýbat, dávat si horkou koupel, sejít se s kamarády,… Možností je spousta. Jen se zamyslet nad tím, co by nám opravdu pomohlo.

5) Meditace a kontemplace

Velká vděčnost za nástroj meditace, který mi už přes 10 let pomáhá být sám sebou a vyrovnávat se se vším, co přichází. A také zajímavé, že právě v toto podzimní období mého propadu probíhal i můj nový 3týdenní online kurz meditace.

Měl jsem tedy možnost ještě více si vyzkoušet a potvrdit schopnost meditace vyvést nás z temných zákoutí zpět k vnímání láskyplné podstaty života.

Skrze schopnost bdělé pozornosti a uvolnění se do přítomnosti dokážeme spatřit, že to, co se odehrává, nejsme my. Tělo, myšlenky, pocity, identita… to vše jsou jen vjemy na plátně vědomí, kterých si můžeme všímat. A protože si jich můžeme všímat, nemůžeme to přece být my samotní. Kdo si jich všímá?

Když zaujmeme tuto roli pozorovatele, myšlenky se zpomalují a utichají, problémy mizí a emoce se rozpouští.

Ne vždy je to samozřejmě snadné. Když vámi prochází silné emoce, vyžaduje to bdělost zenového mistra, abyste se jimi nenechali unést. Proto je dobré nejprve se zklidnit třeba pomocí dechu, pohybu, nebo procházky přírodou, a až poté usednout do meditace a světlem čiré přítomnosti dočistit to, co zbylo.

🧘🏻 Pokud chcete vplout do světa meditace a zorientovat se v tom, co to vůbec je a jak začít, je zde můj 3denní minikurz meditace zdarma – dorazí vám ve 3 dnech 3 e-maily a 3 videa, kde vše prakticky a srozumitelně popisuji. Součástí je i vedená meditační nahrávka, se kterou můžete začít vaši praxi vnitřního klidu.

Úžasným nástrojem je dále kontemplace. Ta se od meditace liší tím, že kombinuje meditaci a soustředění-přemýšlení. Je to takové střídání soustředěnosti na určité téma či otázku („proč se mi toto děje“, „co se tím mám naučit“, „co si v životě opravdu přeji“ atd.) a meditativním plynutím, kdy myšlenky jen necháváme přicházet, ale nijak se do nich nechytáme – plaveme mezi nimi.

Pomocí kontemplace se otevíráme inspiraci, nacházíme řešení jakýchkoliv situací a transformujeme své stíny v dary. O kontemplaci nádherně mluví a píše Richard Rudd, autor veledíla Genové klíče a také právě knihy Umění kontemplace. Oba tyto tituly vřele doporučuji. O umění kontemplace si také povídáme v tomto rozhovoru s mým kamarádem Markem Hladíkem.

6) Řešit jen to, co je teď

Někdo zastává názor, že je potřeba pohrabat se v minulosti, abychom nalezli příčiny svých aktuálních problémů a mohli je vyčistit.

Jiní zase říkají, že tento přístup je zbytečný a může někdy naopak vytvořit více trápení, než je potřeba. Prý stačí vyčistit vždy jen to, co vystupuje na povrch právě teď. Tím se shrabe přítomná vrstva napadaného listí a pro teď je hotovo. Příště, až se dané téma vynoří znovu (ale již ne v takové intenzitě), opět shrabeme další kousek. Eventuelně shrabeme celou hromadu a pomyslně vytrhneme kořen daného problému.

To je přístup mnohých směrů jako je třeba buddhismus, kdy pomocí bdělé laskavé a nehodnotící pozornosti v přítomnosti čistíme nahromaděné sanskáry, což jsou mentální formace bránící ve vidění reality takové, jaká je.

Podle mě je prospěšné zkombinovat oba přístupy.

Pokud se nám něco často opakuje a trápí nás to dlouhodobě (stále se spouští stejná emoce a nevíme, proč), může pomoct prozkoumat svoji minulosti a odhalit pramen tohoto nepřínosného programu.

Mimo tuto terapeutickou práci bych ale (pokud nejsme opravdu zběhlí v technice propouštění emocí) osobně v minulosti příliš nesetrvával a raději si dovolil plout a pracovat s tím, co je právě teď. Nemusíme si to dělat těžší, než je potřeba, a snažit se vyčistit vše, co v nás je, najednou. To je snaha perfekcionisty působící zbytečný tlak.

Přístup „nechám projít to, co je teď, a nebudu se v tom už dál hrabat a budu si užívat života, dokud se neobjeví zas něco dalšího, a to pak zas nechám projít a budu si užívat života a tak stále dokola“ mi v toto období přinesl velkou úlevu.

7) Procházky přírodou a cvičení

Stále více a více cítím, jak moc mi dělá dobře pobývat v přírodě. Dříve jsem to tolik nevnímal. Tento rok se z toho ale stala téměř až nutnost.

I když medituji sebevíce, cvičím a dobře jím, bez návštěv přírody se necítím plně sám sebou. Vnímám, jak mě procházení přírodou očišťuje od nánosů myšlenek, emocí, negativity a vlastně všeho, co nejsem já.

V kalendáři jsem si na každé pondělí vyhradil téměř celý den na procházení se. Sbalím si batoh a jdu. Někam. Dělá mi to tááák dobře! Mysl a tělo se uvolňuje, přichází čerstvé nápady a řešení aktuálních výzev a situací. Cítím se zdravě a radostně.

A aby mi tento den odpočinku a pauzy od tvoření má produktivní a cílevědomá část dovolila, dokázal jsem jí, že jsem díky tomu ve výsledku po zbytek týdne šťastnější a výkonnější.

Nastavil jsem si v sobě také to, že celkově skrze jakýkoliv pohyb spaluji vnitřní bloky, limitující myšlenky a nahromaděné emoce. Ať už se procházím venku, protahuji se doma nebo cvičím v posilovně, představuji si, jak to ve mně podporuje oheň, který spaluje vše, co mi už neslouží. Dokonalá očistná metoda.

Co se týče konkrétních doporučení na cvičení, která mi dělají hodně hodně dobře, mám dvě:

1. Flow60 od Mike Changa – využívám z toho první rozcvičkovou část, která obsahuje naprosto boží pohyby rozvíjející sílu, flexibilitu i uvolněnost a podporující dlouhověkost. Svou verzi této rozcvičky jsem ve zrychlené verzi pro inspiraci publikoval na svůj Instagram a plánuji ji v celé nezrychlené verzi i s namluvenými instrukcemi nahrát brzy na YouTube. 🙂
2. 5 Tibeťanů – starodávné cvičení pocházející od tibetských mnichů sestávající se z 5 cviků, které rozvíjí flexibilitu páteře. A když máme flexibilní páteř, může námi volně proudit energie a cítíme se zdraví a vitální.

8) Ujasnit si, kam směřuji

Jakmile se můj psychický stav zastabilizoval a začal jsem se v druhé polovině prosince opět cítit lépe, dostal jsem impulz udělat si takový celkový životní přehled.

Jen tak plout ze dne na den mi nedělá dobře. Občas jo, třeba při cestování, ale jinak spíše potřebuji vnímat jasný směr a vědět, co si v životě přeji. Mé systematické a mužské části to dělá dobře.

Věřím, že na vyšších úrovních vědomí, kde ego nemá takovou moc a vnímáme dokonalost každého okamžiku nehledě na vnější okolnosti, to už není potřeba a můžeme se nechat volně unášet. Ale tam, kde zatím jsem, je pro mě zkrátka jednodušší si nějaký směr vytyčit a určit si jasné cíle, které mě motivují a ze kterých mám radost. 🙂

Někdy tomu také říkám: Plynutí ano, rozplizlost ne. A já se cítil rozplizle. Tak jsem se pustil do konkretizování směru vpřed.

Propojil jsem to s tím, že končil rok, a tak jsem využil dva dny k tomu, abych si ho zrekapituloval a poté si projasnil cestu před sebou. Přesně s tím pomáhá i formou připravených návodných otázek papírový průvodce Rozcestník.

✍🏻 Sepsal jsem si, co se za poslední rok událo a co vše se mi povedlo (sebeocenění). Překvapilo mě, kolik toho bylo!

🍃 Pak jsem se zamyslel, co mě ještě tíží a co chci nechat jít. Pomocí psaní jsem to z hlavy vyklopil na papír a tím to uvolnil.

💎 Následně jsem si položil otázku, co si v životě opravdu přeji a jak vypadá můj ideální den. Stanovil jsem si hlavní cíle v osobním i podnikatelském životě.

✨ Na to jsem navázal zvědoměním svých upřímných přání pro rok 2024. Jak by vypadal ten nejkrásnější rok přede mnou?

🌱 A na závěr jsem z těchto přání a cílů vydestiloval několik denních návyků, které mě budou dlouhodobě podporovat na cestě za naplněním těchto přání.

Nádherné flow, díky němuž jsem pocítil větší jasnost, sebejistotu a odhodlání. Lahoda!

Podobný rituál si můžete udělat společně se mnou formou online workshopu – můžete si pořídit záznam z ledna 2024 a zajistit tak, že si na projasnění cesty před sebou opravdu uděláte čas a zaměříte se na to, co je skutečně podstatné a esenciální.

Záznam workshopu Jasnou cestou novým rokem

S dlouhodobou proměnou života poté pomáhá průvodce Jasnou cestou – novinka roku 2024. Vydali jsme ho s mým kamarádem Markem Hladíkem. Průvodce vás v 7 krocích provede k přijetí minulosti, uvolnění se, otevření se novým možnostem, nalezení cesty svého srdce a vykročení na ni.

Obsahuje povznášející texty, praktické otázky a cvičení i provázené audiomeditace, které vám poskytnou ještě hlubší prožitek.

Prohlédnout si a objednat průvodce Jasnou cestou

A také: Jednou za čas si dát větší restart

Vypnout. Shrnout vše ze stolu a dát si pauzu. Odpojit se od světa a napojit se na sebe. Navrátit se k čerstvosti a radosti.

Návrat ke štěstí někdy může být poměrně snadný. Stačí alespoň na několik dní kompletně přesměrovat pozornost od toho, co nás tíží, k tomu, co nám dodává energii a radost. 

Více o tom sdílím v této epizodě podcastu Čistá mysl:

#30 Jak znovu najít radost ze života

Závěrem: Je na nás, jakou perspektivu zaujmeme

Díky těmto 8 bodům a postupům jsem znovuobjevil ztracenou radost ze života a vnitřní pohodu a vyrovnanost. Třeba pomůžou i vám.

Ať už v našich životech probíhá cokoliv, vždy máme možnost vybrat si, jak se na to podíváme.

Uvidíme v tom zbytečné utrpení, špatnou karmu, nepřízeň osudu, zlé duchy či jiné vnější vlivy a budeme za své bolesti vinit druhé?

Nebo si uvědomíme, že se všechno dělej správně a že se vše v každém okamžiku skládá pro nejvyšší prospěch všech? Díky takové perspektivě si pak z každé události budeme moct vzít poučení a pokročit na své cestě vpřed, posíleni o cenné příběhy a zkušenosti.

Pokud zrovna procházíte obdobím temna a prázdna, snad vám tipy z tohoto článku pomohou projít jím jako praví hrdinové. 🙂

Přeji nám všem absolutní mír se vším, co je, ať už je to zrovna jakékoliv. 🙏🏻

A jestli chcete, posdílejte do komentářů své vlastní zkušenosti s tím, co vám pomáhá vyrovnat se s obdobími propadu ve vašem životě. Vřele také doporučuji článek, kde jdu více do detailu o tom, jak propouštět objevující se emoce i emoční zátěž z minulosti: Jak se vyrovnat s negativními emocemi? 3 ověřené kroky

Vítek