ČM #14 Nenuťme se do pozitivity. Uvědomujme si.

Epizodu podcastu si můžete poslechnout těmito způsoby:

Procházím se městem a slyším jeho ruch. Soubor všech možných zvuků na mě chvíli působí disharmonicky. Troubí auta, houká sanitka, všude to hučí, bzučí, šumí a pípá. Grrrh! Utéct z toho do klidu přírody.

Pak přichází uvědomění – disharmonii vnímá jen má mysl. 

Přepínám do většího nadhledu.

Všechny tyto zvuky… Je to vlastně perfektní harmonie! Nádherná souhra přítomnosti, ať už se skládá z čehokoliv. To, co se děje právě teď, je dokonalé. Vesmír to ani neumí udělat jiné. I to by byla jen mylná myšlenka.

Mysl sice může vidět něco jinak, než si představuje, nebo slyšet něco jiného, než by ráda slyšela. Ve skutečnosti je to všechno ale perfektní a kompletní. Stačí změnit úroveň vnímání.

To stejné platí také o myšlenkách v naší hlavě.

Někdy můžeme cítit tlak na sebe, abychom přemýšleli pozitivně, viděli věci v dobrém světle, byli neustále spokojení a cítili vděčnost za život. Klasický produkt osobního rozvoje. To vše má samozřejmě své opodstatnění a své neoddiskutovatelné přínosy, ale je důležité při tom vycházet z vědomí, že to, jak to je teď, není špatné.

Na 100 % můžeme ladit své nastavení mysli a trénovat sval vidění věci v jiném světle. Také ale zároveň můžeme vnímat, že i když se nám hlavou honí negativní myšlenky, je to tak naprosto v pořádku. Právě teď a tady je to onou dokonalou harmonií vesmíru.

Kdyby to mělo být jinak, je to jinak.

Pokud se v nás objeví tlak na změnu našeho myšlení, můžeme si uvědomit, že není nutné snažit se rychle přepnout do pozitivního myšlení. Takový přístup v mém životě tvoří velký tlak. Je uvolňující považovat za úspěch už jen to, že si uvědomujeme, co se v nás právě odehrává, ať už je to jakékoliv, bez snahy to ihned měnit. Znamená to, že jsme přítomní, jsme bdělí. Nenecháváme se pohltit vlnami na hladině oceánu, ale jsme klidnou vodou pod nimi, která vše bez hodnocení pozoruje.

Schopnost všímavosti, anglicky mindfulness, nás ve výsledku dovede mnohem dále než křečovitá snaha o to, abychom za každou cenu přemýšleli určitým způsobem. A paradoxně, když se skrze všímavost a nehodnocení uvolníme, změní se i naše myšlenky.

Místo hodnocení polarit „dobré“ a „špatné“ si můžeme jen položit kouzelnou otázku: „Uvědomuji si?”

Ta nás (ještě před tím, než do toho opět vstoupí naše mysl) automaticky přenese do přítomnosti, do prostoru „Já jsem“, kde jsme sami sebou a nejsou zde přítomny žádné problémy.

Ať už jsou naše aktuální myšlenky a pocity zrovna jakkoliv negativní a nepříjemné, můžeme si připomenout, že není cílem něco ihned měnit, ale dovolit tomu probíhat a jen to pozorovat a umožňovat.

Tím trénujeme schopnost bdělosti a vnášíme do svého života více uvolnění a jasnosti. A překvapivě – když nehodnotíme a jen umožňujeme všemu, aby to bylo přesně takové, jaké to právě je, věci se nějakým záhadným způsobem samy začínají ladit a proměňovat. Negativita sama od sebe odchází a je nahrazena naším přirozeným vnitřním světlem.

Pokud se ve vás tedy někdy vynoří vnitřní kritik a začne říkat, že nejste dostatečně dobří, že jiní lidé přemýšlí pozitivněji a dokáží na každé situaci vždy najít něco dobrého atd. atd… přepněte se pomocí otázky Uvědomuji si? do role pozorovatele a připomeňte si, že vše, co se teď odehrává, je součástí perfektní harmonie přítomnosti a že nejde o to, co se děje, ale zda si toho všímáme.

Není to ulehčující pohled na věc?

Přeji vám nádherný den.

Vítek