Jak nachytat a změnit myšlenky, které nám způsobují stres

Nedávno jsem ji konečně lapil. Načapal jsem myšlenku, která mi dlouhodobě způsobovala stres a úspěšně se vyhýbala mé pozornosti.

V ten objevný moment mi navíc došlo, že podobných sebezničujících myšlenek pohybujících se na prahu vědomí a nevědomí je více. Rozhodl jsem se vydat se na lov. Začal jsem podrobněji analyzovat a nahrazovat myšlenkové vzorce, které mi ničím neprospívají.

V tomto článku vám na třech konkrétních příkladech ukáži, jak se stát uvědomělejší a pohodovější.

Past #1: kalendář

Takhle ne:

Stál jsem na zastávce mhd a zamyslel jsem se, jaký je dnes den. V hlavě se mi vyobrazilo schéma týdne, které má vizuálně zaměřená mysl využívá k orientaci v čase.

Byl pátek a já byl ve stresu. Věděl jsem, že pracovní týden rychle uběhl, spoustu věcí jsem nestihl dodělat a teď mám před sebou “dlouhý” víkend, kdy bude třeba vyřídit jiné věci, než je práce.  

Ve skutečnosti je sobota i neděle stejně dlouhá jako každý jiný den (captain Obvious), má hlava to tak ale nebrala a nafoukla si víkend do nerealistických rozměrů. Všední dny naopak slila do jedné krátké sekvence.

To už je lepší:

Tento model mi často způsoboval zbytečný stres, a tak jsem se rozhodl nahradit ho modelem jiným, vyváženějším.

Každý den má teď v mé hlavě stejnou váhu, žádný nemá prioritu. Tedy… bude mít stejnou váhu. Ještě chvíli mi bude trvat tento vzorec přepsat.

Jedeme dál!

Past #2: pracovní doba 9-5

Když se zeptáte lidí, proč začali podnikat, velmi často vám odpoví, že kvůli nezávislosti. Chtějí být svými pány a rozhodovat si o svém času.

S touto myšlenkou jsem šel do podnikání i já. Vždyť přeci sám vím nejlíp, kdy jsem nejproduktivnější a jak nejefektivněji pracovat, tak nechci, aby mi do toho někdo jiný kecal, ne? Přesto jsem se o pár let později jednoho rána přistihl v následující situaci:

Takhle ne:

Sedím doma na gauči a snídám. Nervózně pohlédnu na mobil a zjistím, že je již 8:50. Do kanceláře to nestihnu na devátou, sakra. Měl jsem jít dřív spát, abych mohl dříve vstávat!

V 9:30 dorazím do práce a začnu zbrkle pracovat. Nemám plán, ale vím, že toho musím hodně stihnout. Falešný pocit produktivity si vytvářím rychlým odepisováním na maily a dokončováním nepodstatných úkolů.

V 18:00 odjíždím unavený z práce domů. Jsem vyšťavený, pocit dobře odvedené práce se nedostavuje a v hlavě se mi točí nekonečný a nesoustředěný vír nahodilých pracovních myšlenek. Tak takhle rozhodně ne!

To už je lepší:

Abych předešlé situaci zabránil, nastavil jsem si nový systém. Každý pracovní den odvedu čtyři 100% koncentrovaná pomodora (vyhledejte si Pomodoro method). To je vše!

Nezáleží na tom, zda začnu v 8, 9, nebo ve 3 odpoledne. Důležité je se během čtyř 25 minutových úseků plně soustředit a pracovat na tom, co je podstatné. Za méně času stihnu mnohem více důležité práce, redukuji stres a podpořím vytvoření zvyku.

Nedostatek času je ve skutečnosti nedostatkem priorit. – Tim Ferriss

Na dokončení veškeré práce většinou samozřejmě potřebuji více než jen 4×25 minut. Když se na to cítím, pokračuji proto v práci dál. Krása je ale v tom, že nemusím. Někdy na mě přijde den, kdy se necítím dobře a pracovat se mi fakt nechce. Díky tomuto systému jsem s tím ale v pohodě.

Past #3: zalíbení se ostatním

Takhle ne:

V poklidu si píšu článek na tento blog. Najednou mě ze zálohy přepadne myšlenka:

“Vou, vou, vou, zpomal, hochu, tohle napsat nemůžeš, to by se někomu nemuselo líbit! Radši to smaž a napiš znova, co by si o tobě řekli? Nechceš znít jak nějakej ezo blb.”

To už je lepší:

V poklidu myšlenku odpálkuju.

“No a co, mně to přijde fajn.”

Zalíbit se všem je nemožné. Důležité je, aby se to přece líbilo mně.

Gotta catch ‘em all!

Vydejte se na lov se mnou. Nelovíme sice Pokémony, ale myšlenkové pohyby, které nám škodí, stojí za ulovení taky. A věřte mi, že se těch prevítu pohybuje “tam venku” ještě halda.

Zajímá mě, zda ten lov někdy skončí a pochytáme opravdu všechny. Myslím si, že ne, tak si z toho chytání raději udělejme hobby.