7 pilířů vnitřního klidu: Esence detoxu hlavy

Epizodu podcastu si můžete poslechnout těmito způsoby:

V říjnu 2025 oslavit Detox newsletter své 300. vydání! 🎉

K této příležitosti jsem připravil esenciální výtažek ze všeho, co jsem o vnitřním klidu kdy psal a sdílel. Vybral jsem 7 principů a postupů, které považuji za naprosto zásadní k nacházení vnitřní svobody a prohlubování klidu mysli.

Jsou to principy, které jsou ověřené a fungují. Stačí je nenechávat ležet na zaprášené poličce znalostí někde v zadní části mysli, ale aktivně je zapojit do života. Ať se to nám všem daří stále více! 🙂

A pokud na to nechceš být sám/sama, můžeš se přidat k dalším 135 členům do naší skupiny Cesta klidné mysli, kde si tyto principy postupně stále pevněji osvojujeme.

1. Puštění odporu a lpění: Přijetí přítomnosti a odevzdání se do důvěry v dokonalost každého okamžiku

Přetrvávající vnitřní klid nepřichází změnou vnějších okolností, ale změnou našeho postoje. Utrpení = bolest × odpor. Čím pevněji se držíme, tím více to bolí. S uvolněním se dostavuje úleva a klid.

Přijetí proto není pasivní rezignace, ale aktivní rozhodnutí upřednostnit vnitřní klid a svobodu před potřebou kontroly, uznání nebo jistoty.

Čím jasněji si uvědomujeme, že se život děje naprosto dokonale i bez našeho neustálého zasahování, tím lépe nám je.

2. Nejsme našimi myšlenkami: Odstup, nehodnocení a ticho vědomí

Nemáme povinnost na nic konkrétního myslet, ani myšlenkám věřit. Jsou to neustále se měnící vlnky na oceánu, které samy o sobě nemají žádnou skutečnou podstatu. Když se snaží popsat realitu, dělají to subjektivně a se zpožděním.

Nejsou to ani „naše“ myšlenky – jen myšlenky. Nikdy se nás navíc nedrží, to jen my se můžeme držet jich. Když na ně ale nereagujeme a neživíme je svojí pozorností, mizí.

Čím více uvolníme naší identifikaci s myšlenkami a potřebu formovat je do příběhů a rigidních názorů a stanovisek, tím hlubší svobodu nalezneme. I proto je praxe meditace mojí nejoblíbenější vnitřní praxí a způsobem, jak se každý den blíže spojovat s radostným tichem vědomí.

3. Bezpodmínečná laskavost: Vnímání svých potřeb a uvolněný přístup k životu

Život se zavřeným srdcem je jako neosolená polévka.

Laskavost, vřelost a vstřícnost můžeme rozvíjet ve vztahu ke všem projevům života – k sobě, k druhým i k věcem a myšlenkám. Je to lék na smutek, vnitřního kritika i prevence vyčerpání a úzkostí.

Srdečný vztah k sobě můžeme budovat otázkami „Jak se cítím?“ a „Co by mi teď udělalo dobře?“ a také netlačením se do ničeho, co prostě necítíme. Své zraněné vnitřní části můžeme kdykoliv obejmout a tím je léčit.

O fyzické věci můžeme pečovat, k myšlenkám být laskaví a nepotlačovat je silou.

Ve vztahu k druhým můžeme rozvíjet umění naslouchat, nehodnotit a být nápomocní. Můžeme si uvědomovat si, že to, co dáváme, také na energetické rovině ihned dostáváme, protože nemůžeme dát to, co sami nemáme. Platí to jak na ty hezké, tak nehezké věci.

Praxí bezpodmínečné laskavosti (např. mettá meditace) se otevíráme skutečné radosti a poznání jednoty.

4. Spojení se sebou: Vnímat sebe a své tělo

Sebeláska je vnímat se a na základě toho se i řídit. Když se nevnímáme, jak bychom se mohli dobře rozhodovat a celkově směrovat ke klidu, štěstí a poznání?

Nejjednodušším způsobem, jak zůstávat ve spojení se sebou, je pro mě vnímat své tělo. Vědomím, pohybem, dotekem.

Když jsme neustále pohlcení proudy myšlenek, naše tělo může být ve stresu, a my si toho ani nejsme vědomi. Tak se hromadí napětí, únava a všechny možné tíživé emoce a nemoce.

Když se upřímně vnímáme a propojujeme své vědomí se svým tělem, dostavuje se uvolněnost, radost a láska. Mysl je jasnější a lehčí, tělem proudí energie života. Každý den se proto hýbejme a prodýchávejme.

Nerozhodujme se také o ničem, když se necítíme dobře. Nejprve se vždy uvolněme a spojme se sebou – jakékoliv další kroky budou vycházet z mnohem plodnějšího místa.

5. Síla jednoho kroku a nicnedělání

Nemůžeme stihnout vše. Nejde to. Čím dříve to přijmeme, tím dříve najdeme spokojenost a klid.

Jedny z nejčastějších stresorů dnešního života jsou spěch, paralýza z příliš mnoha možností a roztříštěná pozornost.

Lékem je esencialismus – zaměření se na to, co je podstatné. Nesnažení se stihnout vše. „Jaký jeden jediný krok můžu udělat právě teď?“ Touto otázkou předejdeme paralyzujícímu stresu nerozhodnosti a nasměrujeme pozornost k tomu, co právě teď můžeme ovlivnit.

Spolu s přístupem esencialismu si také dávkujme pravidelné chvíle nicnedělání. Jde o superschopnost, která umožňuje rozvířenému písku mysli sednout na dno, abychom se opět spojili s čistým vědomím přítomnosti, kde je všechno v pořádku takové, jaké to je.

My jsme v pořádku. Náš život je v pořádku. Nepotřebujeme pospíchat a něco si/někomu dokazovat.

6. Dopaminový detox: Obnova energie

Neustálé vyplavování dopaminu sjížděním sociálních sítí, jedením sladkého nebo sledováním porna a všeho možného v televizi otupuje naše vnímání krásy a požitku v jednoduchosti.

Čím více si navykneme na dávky potěšení z laciných zdrojů, tím fádnější nám přijde běžný svět kolem nás. Nezbývá nám pak motivace pustit se do náročnějších úkolů a aktivit, které by nám něco dlouhodobě skutečně přinesly. Jsme bez unavení a nešťastní.

Jednoduchou cestou ke štěstí je věnovat se činnostem, které naši dopaminovou hladinu zdravě podporují – příroda, čtení a psaní, hluboká práce na smysluplných projektech, příjemné konverzace, meditace, pohyb, přerušované půsty, studené sprchy. Intuitivně poznáme, zda nás něco vyčerpává, nebo nabíjí, jen to vnímat.

7. Vědomý trénink mysli: Záměr, všímavost, ocenění

Naše mysl je jako zahrada. To, co do ni zasejeme a zaléváme, roste a vzkvétá. Je na nás, jak se o ni staráme, a jak chceme, aby vypadala.

Záměr směřuje naši pozornost. Rozhodujeme se, co zasejeme. Každý den si můžeme například říct, na co se chceme zaměřit – jakou jednu kvalitu v sobě ten den podpoříme.

Všímavost nám poté pomáhá tento směr udržovat a nepadat do neprospěšných vzorců.

Díky tomu můžeme úsměvem a slovy „dobrá práce!“ ocenit každý dílčí úspěch a prospěšný krok, který se nám povedl, a tím danou rostlinu zalít. Když k tomu na konci dne procítíme vděčnost za 3 momenty z daného dne, ještě více vyvažujeme tendenci mysli sklouzávat k negativitě.

Postupně se naše zahrada mysli proměňuje a my se v ní cítíme stále lépe.

Rekapitulace

1. Puštění odporu přináší úlevu.
2. Vědomí, že nejsme svými myšlenkami, přináší svobodu.
3. Laskavost přináší propojení.
4. Uvolněné tělo přináší lehkost.
5. Esencialismus přináší jasnost.
6. Dopaminový detox přináší energii.
7. A postupný trénink naší mysli přináší radost a vděčnost.

Těchto 7 principů a postupů mi den za dnem mění život. A to ne tak, že by do něj přinášely klid a štěstí – ale tak, že rozpouští to, co tyto přirozené kvality bytí zakrývalo.

Chceš na cestě vnitřního klidu podporu a inspiraci? Zvu tě do naší členské skupiny Cesta klidné mysli.

Přeji ti krásný den a těším se na další stovku poslaných newsletterů! 🙂

Vítek